Reportáž z finále FSF 2017

Havířov na vlně studentského filmu

Aprílové počasí mívá různou povahu – to letošní se ale opravdu vyvedlo. Teplota přes dvacet stupňů nad nulou lákala 1. dubna 2017 ven snad každého. Tři sta osmnáct lidí z různých koutů Moravskoslezského kraje se ale v tento den rozhodlo strávit sluncem rozzářený podvečer v havířovském kině Centrum, kde probíhal třetí ročník Festivalu studentských filmů.

Co nespraví lepicí páska…

 

Instalace soutěžních plakátů (v pozadí) v galerii kina dala organizátorům zabrat.

Doufala jsem, že když přijdu do kina hodinu před začátkem FSF, narazím na organizátory, kteří se se mnou podělí o zajímavosti z příprav nebo snad i o nějaké zákulisní informace. Proto v patnáct hodin vcházím do kina, plna nadějí na zajímavý rozhovor. Po výstupu do galerie v prvním patře je mi ale naprosto jasné, že to tak snadné nebude. „Podržte to! Ale rychle,“ naléhá zpoza velkoformátových rámů se soutěžními filmovými plakáty, které jen tak visí v prostoru galerie, výkonný ředitel festivalu Josef Štefl na své kolegy. Ti mu – více či méně ochotně – asistují při instalaci expozice v galerii kina. Šimon Karch, festivalový konzultant, má totiž dost času na mé přivítání a problémů svých kamarádů si zdánlivě nevšímá. Zpovzdálí však dovede situaci v galerii úsměvně glosovat: „No trochu se nám to tam uvolnilo. My razíme zásadu, že co nezvládne lepicí páska, zvládne jen víc lepicí pásky.“ A jen nenápadně pohodí rukou ke stolu, na kterém se po dobu přípravných prací v kině nakupilo přes deset odmotaných ruliček nejrůznějších druhů izolepy. „Oboustranná, izolační, transparentní, závěsná černá, závěsná bílá…“ Přebírá postupně hromadu vypotřebovaných pásek, zatímco se jen pár metrů od nás odehrává napínavý souboj mezi uvolněnými rámy a zbytkem realizačního týmu.

 

…spraví víc lepicí pásky

Už od půl čtvrté se v sále scházeli diváci.

Nečekaný problém se jim ale naštěstí daří včas vyřešit, a jakmile do kina vchází první diváci, hned se začínají věnovat dalším povinnostem. Moderátorka si v zákulisí opakuje text, výkonný ředitel si chystá visačky pro VIP hosty, kteří mají za chvíli dorazit, koordinátor filmové tvorby, Jaromír Szymutko, se v kanceláři jen otočí, popadne složku s několika vstupenkami a papíry a míří zase do předsálí, kde už na něj za stolem čeká Filip Novák, festivalový producent. Spolu totiž musí předat volné vstupenky soutěžícím filmařům, kteří nakonec dorazili do Havířova na finále všichni. V 15:45 je sál už z půlky zaplněn, čestní hosté i porotci už sedí s VIP visačkami v kavárně, vstupenky filmařům jsou předány a před sálem postává fronta netrpělivých diváků, kteří se už nemohou dočkat, až festival začne. Vše běží jako na drátkách.

Čím větší, tím lepší

Osvětlení v sále se stmívá, logo na plátně střídá trailer festivalu. Letos reflektuje velkou změnu, která festival doprovází: přesun z prostor šenovské restaurace Horakůvka do velkého sálu havířovského kina Centrum pro tři sta šedesát diváků. Po úvodní projekci se už bodové světlo zaměřuje na moderátorku, Viktorii Plawnou, která diváky bude provázet celým večerem. Jakmile prezident festivalu, David Polák, přednese svůj úvodní projev, začíná ten pravý kinematografický zážitek. Finálové promítání otvírá nesoutěžní animovaný film Johana Auera, který už je střídán snímky soutěžní kategorie spot. Před první přestávkou se diváci dočkají čtyř krátkých snímků v této kategorii a tří soutěžních dokumentů.

Večerem provázela diváky moderátorka Viktorie Plawná.

Přestávka začíná přesně v 17:30 a v jejím průběhu je cítit nezapomenutelná festivalová atmosféra nejenom v kině, ale i v jeho blízkém okolí. Velká část diváků si jde užít nádherné počasí před kino, kde se náhodní kolemjdoucí nestačí divit, co se to v jejich městě vlastně děje, že do kina přišlo tolik lidí. Všichni diskutují o soutěžních filmech, někteří mají v ruce skleničku vína z kavárny, jiní rozjímají nad bulletinem festivalu… Ale ani pracně připravená galerie nezůstává liduprázdná. Novinkou, která má za úkol prověřit i grafické schopnosti středoškoláků, je doprovodná soutěž Festivalu studentských filmů o nejlepší filmový plakát. Diváci festivalu totiž na konci hlasují o nejlepším filmu a letos vyberou stejným způsobem i nejhezčí plakát. Před tím je ale čeká ještě kategorie skorocelovečerních filmů, která začíná s úderem gongu v šest hodin.

Kdo vyhrál?

Které filmy nakonec nejvíce zaujmou porotu? Od sedmi hodin to byla jediná věc, která se v kavárně řešila. Havířovský režisér Dušan Rapoš, coby prezident poroty, sedí v čele a přes prosklenou stěnu je v jeho tváři patrné, že ještě o výsledcích nemá zcela jasno. Jarmila Kučerová a další porotci mezitím čile probírají, co vlastně před chvílí viděli. V galerii se postupně vybírají hlasovací lístky, a vše úspěšně spěje k závěrečnému vyhlášení výsledků. Z úsměvů na tvářích diváků lze odtušit, že se celé tři hodiny dobře bavili.

I v okolí kina byla festivalová nálada velmi dobře patrná.

Po půlhodinové pauze se všichni opět scházejí s touhou dozvědět se, které filmy byly podle poroty nejlepší, který film si odnese profesionální režisérskou židli spojenou s absolutním vítězstvím, o kterém rozhodovali sami diváci. K všeobecnému překvapení však po zhasnutí světel začíná hrát ještě jeden film. Organizátoři připravili na závěr festivalu krátký nesoutěžní snímek, který diváky pobavil svým milým humorem a jinak profesionálně připravené akci vrátil svým satirickým nádechem studentskou tvář. Kdo by se nezasmál, když si pořadatelé vystřelí sami ze sebe?

V kategorii spot zvítězil nakonec film Den na ho*n*, v dokumentární tvorbě vyhrál snímek Bez přírody jsme ničím a nejlepším skorocelovečerním filmem se stal snímek Kluk. Porotci udělili ještě jedno zvláštní ocenění za střih na hudbu pro spot Dirt Bikes in forest. Nejvíc hlasů od diváků nakonec získal snímek 2040, pojednávající o antiutopické vizi naší blízké budoucnosti.

Někteří diváci se po filmové části finálového večera FSF přesunuli domů, jiní zůstali a naplnili i přilehlý klub Centrum. V něm totiž v rámci doprovodného programu festivalu vystoupil i oblíbený havířovský bigband, Junior Jam Session Band, jehož členové jsou většinou sami žáci středních a vysokých škol.

Tak zase za rok…

Při slavnostním vyhlášení výsledků se slova ujali pořadatelé.

Organizátory se mi podařilo ke krátkému rozhovoru zastihnout až na konec, kdy i na nich byla patrná úleva, že všechno klaplo. „Jste spokojeni?“ To je otázka, kterou jsem si nemohla odpustit. Čtyři středoškoláci, kteří celou akci připravovali, na mě bez váhání jednohlasně vyhrkli odpověď, jíž jsem slýchala v průběhu celého večera i od diváků: „Ano!“ Na otázku, jak to vidí s dalším ročníkem, reagoval pohotově Filip Novák: „Bude.“ Když už jsem čekala, že pořadatelé odpovídají jen jednoslovně, přerušil mě Josef Štefl: „1. duben bohužel za rok vychází na neděli, a tohle sympatické datum tak asi nevyužijeme. Navíc příští rok maturujeme… Nás to ale určitě neodradí a nanejvýš přesuneme termín finále třeba na začátek června. To se ale všechno včas dozvíte.“

Plna dojmů z nevšední akce, která v Havířově ještě nebyla, odcházím vyhřátými ulicemi domů. Já osobně se už na příští ročník nemůžu dočkat, a přijdu, ať už bude v dubnu,  v červnu nebo třeba v prosinci.

Jana Trněná